Dnešní článek je velmi osobní. Ráda bych s vámi sdílela svou zkušenost s hledáním rovnováhy mezi dáváním druhým a starostí o sebe sama. Toto téma je pro mě klíčové a věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle hledá.
Věřte mi, nejde to hned a učím se každý den. Ale co jsem pochopila, je to, že první krok začíná pochopením vlastních vnitřních zranění.
Co jsem objevila o svých zraněních z dětství
Jednou z největších pravd, které jsem si musela přiznat, je to, jak moc nás ovlivňuje naše dětství.
Moje maminka byla obětavá žena, která se starala o všechny, ale málo kdy myslela na sebe. Viděla jsem ji neustále dávat druhým a samu sebe odsouvat na poslední místo. A přestože jsem její lásku cítila, někde hluboko uvnitř ve mě zakořenil pocit, že NEnaplňování potřeb druhých je sobectví.
Tohle přesvědčení jsem si nesla i do dospělosti. Věřila jsem, že pokud si dovolím postavit sebe na první místo, budu odmítnuta nebo kritizována. Když jsem se pak stala matkou, zjistila jsem, jak hluboko toto zranění zasahuje. Snažila jsem se dávat svému synovi všechnu svou pozornost, aby neměl pocit, že mu něco chybí. Jenže jsem si přitom uvědomila, že tato pozornost často nevychází z lásky, ale z povinnosti. A to mi nepřinášelo radost.
Jak jsem se rozhodla přerušit kruh
Jednoho dne jsem si řekla: Dost! Uvědomila jsem si, že pokud chci, aby můj syn vyrůstal s pocitem, že jeho potřeby jsou důležité, musím mu ukázat, jak se starat o ty vlastní.
Začala jsem drobnými kroky:
-
Dávat si každý den alespoň 20 minut jen pro sebe.
Ať už to bylo ranní protažení, meditace nebo chvilka s knihou, těchto 20 minut bylo jen mých. -
Plně se soustředit na kvalitu času se synem.
Místo toho, abych s ním byla celý den bez opravdové přítomnosti, jsem si určila čas, kdy se mu plně věnuji. Hrajeme si, povídáme, a já jsem tam s ním celá, bez vyrušení. -
Začít více naslouchat sobě.
Kdykoliv mě ovládl pocit viny za to, že trávím čas pro sebe, řekla jsem si: „Tento čas je nezbytný, abych mohla dávat lásku a pozornost i druhým.“
Co mi tato cesta přinesla
Začala jsem se cítit lehčí. Najednou jsem pochopila, že sebeláska není sobectví, ale klíč k tomu, abych mohla být dobrou matkou, partnerkou a přítelkyní.
To nejlepší, co můžeme druhým dát, je naše autentická a naplněná verze sebe sama. Díky tomu jsme schopni tvořit harmonické vztahy, kde nikdo nemusí zapomínat na sebe.
Jak vám mohu pomoci na vaší cestě?
Pokud s tímto tématem rezonujete, ráda vás pozvu do mého členství, kde společně pracujeme na sebepřijetí, uzdravování vnitřních zranění a nacházení rovnováhy mezi vlastními potřebami a vztahy s druhými. Každý měsíc sdílím techniky, meditace a praktické kroky, které vám pomohou na této cestě.
Připojte se k nám a pojďme společně tvořit život v souladu se sebou. ❤️
www.forendors.cz/navratkdusi
Inspiruji svou životní cestou a vším, co mě na ni potkává.