Blahobyt

Co si jako první vaše mysl představí pod tímto pojmem?  Bohatství? Majetek? Hojnost?

Nebo je to tak trochu jinak?

 

Stačí se pozastavit nad samotným slovem. BLAHOBYT – BLAHO BÝT nebo-li V BLAHU BÝT nebo-li V BLAHU BYTÍ.

A kdy tedy do toho blahobytu dojdu?

 

Paradox je, že do blahobytu nikdy nedojdete. Alespoň ne, pokud to vnímáte tak, že k němu dojdete někdy v budoucnosti. Blahobyt je totiž jen teď a tady. Stačí se zklidnit, zavřít třeba na chviličku oči, opravdu zhluboka se nadechnout a vydechnout a říct si: „okey, tak teď si zkusím vyvolat pocit, jaké by to bylo, kdybych cítila onen blahobyt“. A bum, do pár vteřin nebo minut, jste tam

 

Jedno-duché, že ano? Ale udržet se v tomto „stavu“ blaha už tak jednoduché není, což?

 

Čím to je?

Je to tím, že pro naši nižší mysl je naprosto nepřípustné žít v přítomnosti. Proč?

Protože tam nic není, je tam nuda, není tam potřebná a tak dělá vše proto aby dostala vaši pozornost do minulosti nebo do budoucnosti. V přítomnosti je totiž dostupná jen Vyšší mysl. A ta funguje úplně na jiných základech, ale o ni třeba zase někdy příště

 

Zpátky ale k blahobytu. Když se navnímate na ten pocit blahobytu, automaticky se ve vás spustí vděčnost. Najednou uvidíte, že máte kolem sebe neskutečný blahobyt. Máte kde bydlet, máte co jíst, můžete dělat věci, které milujete, máte tolik blaha, ale pokud vám to nestačí a vaše mysl vám tam hodí takovéto „ale, já bych chtěla pro sebe ještě tohle a tamto…“, tak vám doporučím ještě jednou zavřít oči, nádech, výdech a zaměřit se na blaho, které nosíte v sobě. Na samotný život ve vás. Na samotné Bytí.

 

BLAHOBYT = Blaho samotného Bytí, protože to je to, na čem záleží. Být v permanentním Bytí lze ale jen a pouze v plně vědomé přítomnosti. A když se vám to povede, zjistíte, že se můžete v pocitu Blaha doslova topit a že vlastně už nic nepotřebujete. Protože tam budoucnost neexistuje. Když se topíte v blahu Bytí, neexistuje nic kromě přítomnosti a vědomí, které vás dokonale vede okamžik za okamžikem a vy s naprostou důvěrou se sami sebou necháváte vést, protože „už víte“. Jste bdělí.

 

A tak jsem vděčná za všechno to, co mám už teď, a když zavnímám, že mám něčeho nedostatek a chtěla bych víc, tak se vždy nadechnu, vydechnu, zavřu oči a…