Už cca 2 roky nikoho na sítích intenzivně nesleduju a za posledních pár týdnů mě to přirozeně vede odložit dokonce i veškeré moudré knihy. Neříkám, že je to napořád, cítím, že je to jen další z mých xy experimentů.
Každopádně jsem za to neskutečně vděčná. Otevřelo mi to totiž dveře do nitra. Člověku neuškodí být nějaký opravdu delší čas jen sám se sebou, se svými myšlenkami a pocity. A až se pak člověk diví co kolem sebe má a neviděl to, protože byl zbytečně moc stimulovaný světem venku.
Kdybyste byli u mě doma, skoro v každé volné chvíli (a že jich moc není), byste mě našli někde sedět a jen tak koukat do prázdna. Nad ničím nepřemýšlím. Jen jsem, a čekám.
Čekám na již tak důvěrně známý nečekaný záblesk intuice, která má pro mě vždy vzkaz. A někdy ne jeden. A ze své zkušenosti musím říct, že někdy jeden jediný vzkaz obsáhne nějaký seminář nebo pár stran v knize. A nejlepší na tom je, že se to nemusí testovat, protože je to vzkaz vaší vlastní intuice, tudíž vzkaz „na míru vašim potřebám“.
Kdybych věděla, že je to opravdu tak jednoduché už dávno bych zahodila ten mobil do kouta. A největší paradox byl, že čím více jsem ho měla v ruce ti více jsem hledala ony zázračné odpovědi venku. Ale k tomu si člověk prostě musí dojít.
Dnes ke mě přišla myšlenka temnoty versus světla. Vedlo mě to k tématu rovnováhy (o rovnováze poslední dobou často přicházejí informace). A já si říkám…
„Bože jak je ta temnota úžasná? Vždyť já v ní nejvíc rostu!“ A tak se ji už nestraním, nedělám, že není, neutíkám před ní, neodmítám ji, což ale neznamená, že z ní stále nemám obavy.
Vždy když cítím, že klesáme, přichází i ten známý strach mysli, která panikaří kvůli toho, že vůbec neví co v té temnotě bude a protože už má zkušenosti z minulosti, že to bylo au, tak začne vymýšlet 1000 katastrofických scénářů „jak z toho ven“. A ve chvíli kdy tohle zachytím, snažím se z hluboka nadechnout, zavřít oči, představit si, že sedím na té nejšílenější horské dráze a věřím, že to proletím co nejrychlej, a že si to nakonec i užiju a na konci se budu cítit velmi posílená.
Vím, že často změny a neznámé věci, záležitosti a situace v nás vyvolávají slušný chaos, ale věřte mi, že když tím dokážu procházet já se svou bránou mutace a změn ve Slunci, tak vy to dokážete taky! Já vám věřím! A pokud by vás hlava a emoce nechtěli pustit tak vždycky víte, že se můžete na mě obrátit. Společně to dáme!
Čeká nás zlatý věk lidstva, ale potřebujeme přispět každý nějakou svou částí. A někdy třeba stačí si na chvíli sednout, položit mobil, koukat jen tak do prázdna a čekat na nečekanou zprávu.
S láskou Jana…
Inspiruji svou životní cestou a vším, co mě na ni potkává.