Je čas začít osvětu

Jo, tak přesně tohle mi říká má mysl. Poslední tři dny tady vstřebávám něco, co se mnou silně rezonuje a zároveň vyvolává strachy a obavy. O co jde?

 

To si tak stojíte na křižovatce života a nevíte jakým směrem se vydat, protože ani nevíte, co vás tam čeká. Jak se kurňa tedy rozhodnout? A tak si říkáte:

„Okey, hlavou to nevymyslíš, tlakem to nevyřešíš. Tak počkáme na pozvání.“

A najednou, jako blesk z čistého nebe se vám po 3/4 roce ozve úžasná žena s tím, že potřebuje poradit. A tak radím a radím, povídáme si a najednou se to zvrhne někam, kde se to zvrhlo už před tím 3/4 rokem.

 

Pamatujete si, když jsem vám v té době sdílela hodně o autismu a dětech všeobecně? Jak jsem měla obrovskou chuť, zápal a drive vrhnout se tímto směrem? Směrem k dětem? A víte proč se to zastavilo? Strachy mě zastavili. Strachy z odmítnutí, z odsouzení, z lynčování.. Jo, až takhle mě má mysl sešrotovala. A já to neviděla a nechala se. A teď mi dochází jak obrovský posun jsem ve svém vnímání mysli za ten 3/4 rok udělala. Hmm..ale o tom možná jindy…

 

Každopádně, je to tady zase… zase toto téma klepe na dveře, i když, spíš doslova už buší! Tentokrát to vnímám ale jinak.

Tentokrát beru veškerou odvahu kterou mám a vydávám se vstříc novému směru na této mé křižovatce.

Víte, pořád čekám na opravdu vědomé lidi. Pořád si říkám, kde jsou? A až teď mi dochází, že je mám celou dobu před nosem. Najednou mi dochází, proč se „znevýhodněné“ děti kolem mě točí prakticky od narození. Byli, jsou a budou kolem mě stále. Už jen můj autistický syn. Můj brácha s Aspergerem. Moje ségra, která měla diagnostikovanou mentální retardaci. Můj aktuální pan báječný, který má zdravotně znevýhodněnou dceru, a takhle bych mohla pokračovat dál a dál…

 

Zkrátka a jednoduše, tam kam mě to volá není ani tak o byznyse nebo dokazování si nějaké hodnoty. Je to spíše o službě, o poslání, o povolání z mé jeskyně ven. Tak jak to říká Jakub Střítezský:

„To pravé volání z jeskyně může nastat jen párkrát za život. A pár = 2. A tak se ze zavolání, stane povolání. Povolání do služby celku.“

A přesně to ve svém srdci cítím.

 

A pokud jsem tu proto, abych vedla bytosti do životaschopné budoucnosti a měnila jejich životní hodnoty (50), pak je ideální začít u dětí. A začít u těch, které nám tady přináší obrovské dary a obohacení. Je čas začít se dívat na ten svět „očima dítěte“, jak praví má 3 ve Slunci. Je čas prozřít.

 

Možná pak uvidíme a pochopíme, že možná jsou tyto děti nevýhodné pro stát, za to jsou velmi výhodné pro svět a společnost. Přináší nám autenticitu a otevřenost srdce, ale jak bychom to mohli vidět, když tam kolektivně „zatím“ nejsme?

 

A tak přichází čas na změnu. A má 3 se na tu mutaci tedy neskutečně těší!